VODOPÁD TÓNŮ A SLOV
♦♦
Hudba a verše provázejí člověka již několik tisíciletí, ať to bylo ve starověkém Egyptě, v Číně , v Indii, v Persii či ve starověkém Řecku. Lidé, se snažili, vyjádřit své city, nejen ke svým milovaným osobám, ale taktéž i ke své vlasti, opěvovali krásu ukrytou v harmonických souvztažnostech zákonitostí přírody, vkládali do slov moudrost, mnohdy věky prověřenou, často zašifrovanou v metaforách či v jinotajích, ale také vyjadřovali ve verších své utrpení, bolest, nepochopení a poselství a právě poselství je obsaženo v projektu „Vodopád tónů a slov.“ Jak hudba, tak i poezie, ač jsou psány v reálném čase, jsou nadčasové, neboť posluchače nutí přemýšlet, tříbí mu vnímání, často mnohdy zakryté pod mnoha závoji mlh, vracejí se vzpomínky na krásné zážitky z dětství či tu tam ukápne slza, když se objeví tváře lidí, kteří již nejsou mezi námi, ale stále si je nosíme sebou, ve svém srdci. Poselství této kompozice tkví ve sdělení, že je třeba více naslouchat svému vnitřnímu já, dívat se pozorně kolem sebe a přijímat život, takový, jaký je a že je třeba prosit Boha, aby posluchači byla dána moudrost pochopit, že vše má svůj řád a vše dává smysl, pokud si dokážeme slova správně přečíst.
Projekt „Vodopád tónů a slov“ vznikl jednoho večera roku 2008 v Pražské kavárně Slávia, v jehož prostorách jeden z interpretů umělecky působí. Zde se odnepaměti scházel výkvět české inteligence a genius loci tohoto místa, vnukl autorům myšlenku, vytvořit hudebně poetickou kompozici, kdy tóny v harmonickém souznění omývají slova, jako se prolínají kapky ve vodopádu, zurčícím skalními rozsedlinamin a tříští se do tisíce duhových kapiček nasvícených jasným duchovním světlem moudrosti. Autor hudby Václav Švejdar, pochází z prostého venkovského prostředí a tak i v Třeboni se k tomuto tématu navrací a snaží se najít harmonii mezi minulostí, současností a budoucností, jak svojí, tak okolního světa a každého svého posluchače. Jeho umělecké vyjádření není předem stanovené, neboť reaguje nejen na vibrace publika či posluchačů, ale i na inteligenci daného prostoru v daném čase. Klavírista bravurně podmalovává obsah básní Miroslava Faltuse, které opěvují krásu Jihočeské krajiny, vyjadřují hluboké milostné city, ale i nostalgii a smutek a taktéž moudra zapsaná v zákonech přírody, vesmíru a naší bohaté kulturní historii. Dramaturgie projektu se ujala Miroslava Faltusová a patronaci projektu a křest si vzala a vlastní zpívající herečka a numeroložka paní Marie Gita Gabrielli.
♦♦